Uganda – čekání na lepší život

Uganda – čekání na lepší život

Ve vnitrozemí východní Afriky se rozprostírá Uganda, země, kterou Winston Churchill nazval „perlou Afriky“. Ukrývá totiž spoustu přírodních krás, zajímavých míst i světových unikátů, jako jsou lesy, v nichž žijí horské gorily. Přestože si země v minulosti prošla peklem, žijí v ní milí, usměvaví a pohostinní lidé.

Uganda či Ugandská republika se rozkládá v oblasti, kde se východoafrická savana střetává se západoafrickou džunglí. Sousedí s množství dalších států, jako je Keňa, Jižní Súdán, Rwanda, Demokratická republika Kongo a Tanzanie. Ugandě patří také poměrně velká část Viktoriina jezera, které protínají hranice s Keňou a Tanzanií. Kromě toho má ještě přístup k dalším vodním plochám, jako je Albertovo a Edwardovo jezero, či jezero Kyoga. Uganda rozkládající se na území o rozloze 241 548 km² je domovem pro téměř 31 milionů lidí. 

Foto: jezero Bunyonyi

Dějiny Ugandy sahají až daleko do 1. tisíciletí před Kristem, ale o jejím osídlení před příchodem Evropanů a Arabů v polovině 19. století se toho ví jen velmi málo. V době příchodu prvních evropských přistěhovalců se na území dnešní Ugandy nacházelo několik nezávislých království, jako Buganda, Nkore, Toro a Buňoro-Kitara. Z názvu největšího království Buganda je odvozeno dnešní pojmenování země. Toto království existuje dodnes a je součástí Ugandy. Evropané do země přinesli křesťanství a Arabové islám.

V roce 1888 se království Buganda dostalo pod správu Britské Východoafrické společnosti a v roce 1894 se proměnilo v britský protektorát. O dva roky později se k tomuto protektorátu připojila zbývající nezávislá království a tak vznikl protektorát Uganda. Roku 1902 byly oblasti na východě protektorátu Uganda přičleněny ke Keni. V následujících letech se hranice protektorátu ještě několikrát změnily. Nezávislost na Velké Británii získala Uganda v roce 1962 a stala se státním zřízením, které bylo kombinací federace a unitárního státu. Království Buganda mělo rozsáhlou autonomii a další království společně s územím Busoga, které vzniklo spojením busogských knížectví, mělo autonomii omezenou. Existovaly zde také distrikty a teritoria, která neměla autonomii žádnou. 

První ugandský předseda vlády Apollo Milton Obote v roce 1966 provedl státní převrat a prohlásil se prezidentem. To mělo za následek krizi, která vyvrcholila krvavým útokem ugandské armády na palác bugandského krále. Obote se tak chtěl zbavit jakýchkoliv možných politických soupeřů. O rok později vstoupila v platnost nová ústava, která zrušila království, a z Ugandy se stal centralisticky řízený stát. Z bývalých království se staly distrikty centralizované Ugandy. Až do poloviny 80. let 20. století se země zmítala v několika dalších krvavých převratech. Roku 1971 se k moci dostal Idi Amin, který vládl za pomoci armády. Během jeho vlády bylo zavražděno na 300 tisíc Uganďanů, došlo k vyhnání indické menšiny ze země a rozvratu ekonomiky. V roce 1979 do země vpadla tanzanská vojska podporovaná ugandskými uprchlíky v exilu. K moci se dostal opět Obote, který byl však v roce 1985 znovu svržen.

Foto: rýžové pole v Ugandě

Od roku 1986 je prezidentem Ugandy Yoweri Museveni, který přijal ústavu, jež umožnila obnovu království a znovunastolení tradičních vůdců. Roku 1993 tak byla obnovena království Ankole, Busanga, Buňoro-Kitara, Busoga a Toro, která dnes však již mají spíše obřadní funkci než skutečnou autonomii. Od roku 2008 je uznáváno i království Rwenzurura, jež vzniklo ze západní části království Tora. Museveni se musel brzy po svém nastoupení do úřadu prezidenta potýkat s problémem v podobě občanského konfliktu. Povstalecká skupina nazývaná Armáda božího odporu tvořená až tisícovkami vojáků, která vznikla roku 1987, bojovala za zřízení křesťanského teokratického státu, který by byl založen na deseti přikázáních. 

Foto: národní park Mgahinga

Tito povstalci drancovali vesnice, zabíjeli, mučili a zotročovali děti a mladé lidi. Některé z nich vychovávali jako vojáky, z jiných si dělali sexuální otroky. Děti byly brutálními metodami nuceny zabíjet své rodiče, sousedy a případně unášet další své vrstevníky. Od roku 2007 probíhaly v zemi mírová jednání, které však neměly valný výsledek. V roce 2009 bylo Hnutí božího odporu prohlášeno za teroristickou organizaci. Proti tomuto povstaleckému uskupení společně zasáhly armády tří afrických zemí - Demokratické republiky Kongo, Ugandy a Jižního Súdánu. Celkově během tohoto konfliktu přišly o život tisíce lidí, 25 tisíc dětí bylo uneseno a až dva milióny lidí byly vyhnány ze svých domovů. Dodnes jsou tito lidé nuceni přežívat v uprchlických táborech. Vzhledem k tomu, že vůdce organizace, Joseph Kony, uprchl ze země, předpokládá se, že Armáda božího odporu již na území Ugandy neoperuje. 

V Ugandě tak dnes trvá klid zbraní, ale mírová dohoda stále podepsána nebyla. Politická situace se poměrně stabilizovala a v hlavním městě i na venkově je celkem bezpečno. Je však doporučováno vyvarovat se raději cestám do regionu Karamoja v severovýchodní části Ugandy a také se nedoporučuje cestovat autem po setmění mimo město. Kromě přepadení jsou velkým nebezpečím i kamiony, které jezdí často neosvětlené, nebo zůstávají odstaveny ve tmě v jízdním pruhu. Turisté by při pobytu v zemi měli neustále sledovat situaci kolem sebe, udržovat si odstup od lidí a vyhýbat se davům a jakýmkoliv shromážděním. Také by se měli vyvarovat konzumaci potravin, které jim někdo nabídne v hromadné dopravě.

V Ugandě dnes žije okolo 31 milionů obyvatel, kteří spadají mezi různé etnické menšiny. Za nejpočetnější je možné považovat kmeny Ganda a Karamodžong. V zemi se mluví asi 40 různými jazyky, ale za úřední jazyk je považována angličtina. Druhým nejpoužívanějším jazykem je luganda, kterým se mluví v království Buganda. Co se týče náboženství, tak 33% obyvatelstva jsou katolíci, stejné procento připadá na protestanty, 16% jsou muslimové a 18% tvoří různá domorodá náboženství. Přestože již zemi netrápí války a problémy s nimi spojené, panuje v zemi velká chudoba. Celá jedna třetina populace zůstává negramotná a vzdělání je pro řadu dětí nadále nedostupné. V Ugandě je totiž povinné školné a to chudým lidem zamezuje v přístupu ke vzdělání. Měnou Ugandy je 1 ugandský šilink (UGS), který se dále dělí na 100 centů.

Uganda je také země s nejmladší populací na světě, průměrný věk obyvatelstva se pohybuje mezi 11 až 14 lety. Obyvatelstvo země je také ohrožováno smrtelnými onemocněními, jako je HIV/AIDS, malárie, tuberkulóza či žloutenka. Velkým nebezpečím je také horečka Marburg, kterou mohou být lidé nakaženi určitými druhy netopýrů obývajícími jeskyni Fort Porta a dalších jeskyně v lese Maramagambo mezi parkem Queen Elizabeth a Kabele.

Hlavním městem Ugandy je Kampala, v níž žije okolo 1, 3 milionu obyvatel. Byla rovněž hlavním městem tehdejšího Bugandského království a z té doby pochází mnohé ceněné budovy, jako bugandský parlament, soudní dvůr či korunovační palác Buddo. Unikátní památkou jsou rovněž hrobky bugandských králů v Kasubi zapsané v roce 2001 na Seznam památek UNESCO. Kampala byla během Ugandsko-tanzánské války značně poškozena, ale po jejím skončení bylo město zrekonstruováno. V současnosti tak metropoli zdobí mnoho nových budov, hotel, nemocnic, bank i nákupních center. Mezi další významná ugandská města patří Džindža, Mbale a Masaka. 

Uganda je zemí, která oplývá nádhernou přírodou. Největším lákadlem je národní park Bwindi pyšnící se světovým unikátem – horskými gorilami. Kromě goril lze v parku zahlédnout i šimpanze, paviány a kočkodany. Také v národním parku Mgahinga žije velmi početná skupina těchto primátů. Oba parky představují domov pro více než 300 jedinců horských goril, což je zhruba polovina celosvětové populace. Dalšími oblastmi s nedotčenou přírodou jsou Národní park Queen Elizabeth, mokřady kolem zálivu Lutembe Bay a pohoří Ruwenzori se svými zasněženými vrcholky Mt. Stanley a Margherita. Mnohé národní parky zahrnují také planiny, kde žijí antilopy, sloni, žirafy, lvi, levharti i buvoli. Řeka Nil je zase domovem hrochů, krokodýlů a dalších divokých zvířat. Největší koncentrací hrochů na světě najdete v ugandském kanálu Kazinga, kde je můžete pozorovat v jejich přirozeném prostředí. Uganda je rovněž rájem pro ornitology, protože na jejím území žije více než 1000 druhů ptáků.

Uganda se pomalu otevírá světu a každoročně ji navštěvuje více zahraničních turistů. Stává se oblíbenou destinací i mezi milovníky adrenalinových sportů. Ti si zde mohou užívat raftování na divoké vodě, jízdu na kajaku nebo na lodích, vydat se na projížďku na čtyřkolkách nebo vyzkoušet bungee jumping do Nilu. Nejvíce žádaný je však stále trek za gorilami vedoucí hluboko do pralesa, nebo do oblasti Ruwenzori čili Měsíčních hor (Mountains of the moon), které jsou nejvyšším a nejnáročnějším pohořím v Africe. Leží na hranici Ugandy s Kongem a jsou tvořeny pásem vyhaslých sopek. Velkou turistickou atrakcí je samozřejmě také Viktoriino jezero s 84 ostrovy, z nichž některé jsou neobydlené. Vyplatí se navštívit například Ngamba Island, který je domovem šimpanzů. Rybařit je možné na jezeře Mburo, v národním parku Murchison Falls, nebo v přírodní rezervaci Semliki. V oblasti západní Ugandy jsou velmi lákavé zase horké prameny Amoro v Gulu, Sempaya a Kitagata, které mají údajně léčivé účinky. 

- jap -

Článek byl zobrazen 6 239 krát.